Existují náhody?

Nedávno jsem pročítal několik kapitol  z Markova evangelia v Novém zákoně a pak se pustil do náhodého listování a pročítání různých statí z Knihy toltécké moudrosti. Přitom jsem si vzpoměl na spoustu myšlenek  E. Bacha v jeho knihách. Přemýšlel jsem nad tím co jsem četl a ne jen v těchto knihách a utvrdil se opět v názoru, že je vlastně v podstatě jedno jaké člověk vyznává náboženství. (Již jsem ten názor uvnitř sebe tušil daleko dříve, zahrával si s ním od dávných dob, dokonce jej zkoušel veřejně hlásat.) Ono totiž nejde o to či ono náboženství o nějaké rituály, zvyklosti... ale ono jde jen a jen o člověka, o rozvoj osobnosti a rozvoj duše o to, říci ji jak vše funguje a jak se má orientovat, od kud kam kráčí. To je přece poslání všech náboženství. Vlastně je to dobře že existuje tolik různých náboženství, různých ritálů, různých poznání a různých pravd. Kdyby nebyly tak bychom nemohli konzultovat, ověřovat a rozhodovat se. Protože každý člověk každý národ, každá rasa je jiná, originální. Každé jedno náboženství vyhovuje tomu etniku, skupině, ale i době pro které je srozumitelné, které se v něm cítí dobře a kterému přináší užitek. Ne člověk tu je pro náboženství, ale náboženství pro člověka. Pro jeho vedení a poznání jedné Pravdy, jednoho Boha, Vědomí jednoty... Je to jako s touto zeměkoulí, každý žije na své části ve své zemi a poznává ji, studuje a je sžitý s uřčitým místními pravidly, podnebím, zvyky, jídlem, krajinou. Není možně však tvrdit "to co je tu, je to pravé a nejlepší, v čem žiji je také pravě to nejlepší pro všechny. Pokud si to lidé takto myslí, nikdy se nedomluví a co víc, jejich cesta k poznání sebe sama, smyslu bytí, bude o to delší. Jsou naštěstí mezi námi odjakživa cestovatelé, kteří nám přináší zprávy a obrazy z jiných míst, abychom pochopily že Země je všude krásná, všude žijí lidé a hlavně chodi nohama po STEJNÉ zeměkouli, jsou stejní! jako my... Řekl bych, že každé náboženství je dobré, do chvíle než se z něj nestane prostředek moci a nadvlády několika jednotlivců či skupiny nad zbytkem, do té chvíle, kdy vede člověka k lásce, sebepoznání, sebeúctě k poznání a k úctě k druhým k využívání darů tohoto života a vyjádření vděčnosti za něj. 

Různá náboženství nemají přinášet rozkol, mají se vzájemně respektovat a být si vzájemným poučením. Každému vyhovuje něco jiného, někdo rád chodí na ryby a přináší mu to uspokojení, mír a rovnováhu, jiný chodí rád na výlety do přírody, jiný poznává vzdálené kraje a města, někdo rád vaří, nebo má jiné koníčky, které ho povznáší. Každý je jiný ale rybář respektuje cestovatele, a nechá se od něho rád poučit, jeho prostřednictvím poznává vzdálené kraje...

Ale abych se dostal k podstatě toho nadpisu!

Potom jsem večer náhodou zapnul televizi, na CT2 jsem zrovna chytil poměrně starý film Igora Chauna, Cesta do Indie, a vlastně zase náhodou těsně před tím než se Igor setkal s dalajlámou, který ve filmu vyslovil stejnou myšlenku, jež jsem v sobě ten den měl i já a neuměl jsem ji dobře vyjádřit. Asi každý znáte ten stav, kdy někde uvnitř v podvědomí tušíte, ne, víte, ale nejde to “ven do mozku”, nejde to sesumírovat a vyslovit. A pak přijde někdo kdo to řekne nahlas jasně a stručně a vy víte, že to jsou přesně ta slova, to vyjádření. A potvrdí vám to “náhodou” právě v pravou chvíli kdy to přesně potřebujete.

Ne náhody neexistují. Je jen jeden zákon - zákon chaosu, tedy nám zde dole v prachu pozemském se veškeré to dění  kolem sebe může zdát jako chaos, ale z pohledu vyššího má vše řád a pořádek. Ten řád je přitažlivost. Ne nadarmo nám babičky říkaly: “svůj k svému si sedá  sobě rovného si hledá,” nebo také “jak se do lesa volá tak se z něj ozývá,” a jistě by se našly i další moudré průpovídky a přirovnání. Lze z nich vytušit že zdánlivý chaos je řád akce a reakce. Babičky nám tím chtěli říct, že se lidé stejných povah a smýšlení přitahují, že budeš-li do lesa volat dobro, dobro se vrátí, budeš-li volat zlo tak se vrátí zlo... a ten les je tento svět, tento život, tento vesmír. Ten řád chaosu přitažlivosti má nedozírné následky. Je mocnou zbraní a velkým pomocníkem. Každý jednotlivec do řádu chaosu přitažlivosti zapadá, na každého z nás se ten zákon vztahuje. A to je dobré, moc dobré. 
Mějme se vzájemně za učitele, každý má svou pravdu a někdy ta pravda druhému může pomoci pochopit, ujasnit si pravdu vlastni. Náhody zkrátka nejsou. Vše je tu pro nás, jak s tím budeme zacházet tak se nám to odmění, každá náhoda je důsledkem našeho činění a myšlení. A tak raději zde ukončím tak trochu chaotické povídání.

Dovolil jsem si zde přidat i odkazy na ten film, který mě opět znovu oslovil a potěšil. Kdo jej nezná, tomu pro zajímavost doporučuji.
Díl 1 - http://youtu.be/7-dgJ8wye0I
Díl 2 - http://youtu.be/EDrtj1BOxRM

Díl 3 - http://youtu.be/QfoIO_x4kmE