O vymývání mozků

Každý z nás, má svobodnou vůli rozhodnout se sám, čím chce mít vymytý mozek:

Zlobou, nenávistí, opovržením čehokoli a kdykoli, naštváním na všechny a na vše, svým egem ...

nebo průměrností, nevěřením v nic a nikoho, svým rozumem...

nebo láskou k životu, k lidem, věcem a všemu živému, vírou v lásku, dobro, nadějí ve světlo...

Každý extrém je však zavádějící v každém extrému se z jedinečných lidských bytostí stává stádo oslepených přisluhovačů ve jménu čehokoliv.

Pohybujeme se na tenkém ledě, vše může být zneužito ve prospěch jedince či společnosti na úkor jiného jedince či jiné společnosti. Je třeba v tomto směru tedy mít hlavu v oblacích však nohy na zemi. Nejde v žádném případě o to, činit kompromisy, ale být si vědom odpovědnosti za své činy a myšlenky a být si vědom toho že, budeme nést za toto i následky.  

Duchovní život není náboženství, je to normální žití…

Je možné aby někdo mluvil o lásce a přitom usiloval jen o svůj prospěch, a chce mnou, námi, pouze manipulovat, strhnout masy na svou stranu? Z vlastní zkušenosti vím, že to docela dobře možné je. Člověk to ani nedělá ze zlého úmyslu, nechce nikomu ubližovat, zneužívat, kázat bludy. Dokonce tomu co říká a proklamuje sám pevně věří, jen chce být vidět, slyšet, být středem pozornosti. Kompenzuje si svůj problém. Ale to je jen ten lehčí případ vymývání a manipulace. Jak však poznat, horší případ, takový ve kterém ten, kdo o té lásce tak krásně mluví je  ovládán někým jiným kdo mu vymyl mozek a používá ho jen jako udičku, návnadu? Nevím. neumím to poznat, jen se snažím klást otázky, sám sobě, druhým, poslouchám a dívám se kolem sebe a říkám si, “Ne slova, ale činy, skutky, výsledky a dopady svědčí”. A je možné že to poznám až když jsem chycen, možná to nepoznám nikdy, protože se sám stanu tou udičkou v rukou někoho.

Má tedy vůbec nějaký smysl o tom přemýšlet a uvažovat a svěřovat se druhým? Myslím, že má. Má smysl si říct, pozor na každého kdo říká “můj názor je ten jediný správný”, “tato (má) víra je ta jediná pravá...”, “toto (mé) jednání je to jediné správné…”, kdo nejedná (nemyslí) jako já (my) ten je na zlé cestě… “kdo není s námi, je proti nám…” - to poslední heslo by nám zralejším věkem mělo být dost známé!

Nedávno jsem slyšel takovou tezi založenou na Janově zjevení v Novém zákoně, že tento svět má být rozdělen do  deseti celků, kterým budou vládnout silní jedinci, ale ti budou podléhat jen jedinému diktátoru. Není jasné co tím diktátorem je myšleno, může to být cokoli - strach, peníze, člověk, společenství lidí (svobodní zednáři, ilumináti…), atd. A tomuto uspořádání bude napomáhat k poslušnosti jedno jediné celosvětové (to pravé a jediné) náboženství, kterým nám bude doslova vymyt mozek,všichni budeme stejně myslet, stejně se globálně modlit (možná budou globální modlitební Teska, Billy, Lidly)! Nezávisle na tom, jsem vyslechl později jakousi vizi toho, co má dnešní papež prý za Boží úkol - reformovat katolickou církev a sjednotit všechna křesťanská odvětví. Že by první krok  k jednotě víry? V tuhle chvíli se mi to zdá naprosto nedosažitelný a nesmyslný blábol, ideál zoufalých lidí toužících po jakémkoli sjednocení. Stejných jako těch, kteří milují globalizaci jako takovou. Říkám si “blbost! to by přece nemohlo fungovat”. K tomu je svět příliš velký a rozdílný, než aby to bylo možné uskutečnit. Ale pak, na druhou stranu, si vzpomínám na sedmdesátá léta minulého století, jak se nám politická změna zdála být absurditou, nedosažitelným snem, bláznovstvím, až do doby než přišel “nějaký” Gorbačov a jeho perestrojka, pak se něco začalo dít a dominový efekt byl spuštěn. Ale ještě v roce 88 mnohé lidi ani nenapadlo, že za pouhý rok bude vše jinak. Převraty mají vždy rychlý průběh. Proto jim říkáme převrat nikoli vývoj.

Totéž se tedy asi klidně může stát i na poli náboženství. Co se mi dnes zdá jako nesmysl, nedosažitelná meta idealistických snílků, může být za dva roky skutečnost. Může nastat doba, kdy nám bude tvrzeno a vtloukáno do hlav, že nastalo ono tisicileté boží království a že Kristus se vrátil. Ale! viděli a mluvili s ním jen ti vyvolení náboženští “vůdci”, jim dává moudrost a moc k řízení všeho a všech.

A ovce je budou oslavovat a radovat se a vzívat jejich moudrost a svatost. Vždyť svět bude tak krásný bez válek, násilí,  nikdo nebude hladovět (alespoň viditelně) nikdo nebude mít nedostatku (vždyť nám to media budou často a jasně ukazovat), všichni se budeme milovat (vždyť nám to naši vůdci denně budou dokazovat). Nebude to úžasné?! Tak o co mi tu vlastně jde?

O nic moc… O zachování lidství, a smyslu jeho cesty po Zemi. nic víc. Každý člověk je originál, každý je na nějaké duchovní, etické, vědomostní, zkušenostní a nevím jaké ještě výši poznání. Každý, jak jsem uvedl v první větě, má (nebo má mít) svobodnou vůli rozhodování. Každý žije v jiném “ekosystému” jak národy, tak jednotlivci, každý jde svou cestou  k poznání, každý potřebuje jiný druh vedení a jiné prostředí ke svému vývoji osobnosti. Neodsuzuji tedy různá náboženství, různé směry víry, různé aplikace víry, různé domněnky, pokud to vše vede lidi k svobodě poznání a lásce ke všem a všemu a ne k nenávisti, zotročování, zneužívání a záhubě svých bližních k aroganci, demagogii, dogmatismu. Ale za takové špatné důsledky nemohou ony různé cesty, ale vždy jen ti, kteří se je snaží zneužít v prospěch svého ega. Za důsledky lidský činů nemůže Bůh, jeho netečnost, ale egoističtí jedinci, egoistické duše.

Náboženstvím rozumím jako návodům k použití. Podobně jako návodu  k mému počítači, radiu… Já nepotřebuji rozebírat a porozumět vnitřnostem mého počítače, abych si něco napsal, nebo našel na internetu, nepotřebuji vidět v rádiu jakési vlny, které mi do něho přináší oblíbenou hudbu či pořad. Stačí mi že vím jak naladit, kam naladit a kdy naladit… stačí že vím  jak přístroj zapnout co zmáčknout a v jakém programu pracovat. To si přečtu v návodu... Ale také nevěřím tomu, že v rádiu sedí pidimužíci s hudebními nástroji, nebo v mém počítači trpaslíci naháněj ty jedničky a nuly v programech aby to fungovalo. Pro mne jsou náboženství takové návody, v různých řečech, pro různé potřeby pro různé úrovně. Libí se mi velice vysvětlení, že aby člověk dokázal alespoň trochu pochopit jak to ve vesmíru funguje, jak se k němu přiblížit, jak s ním komunikovat, jak s ním soužít, jak se má celý ten systém absolutní symbiózy k nám pozemšťanům, a my k němu, musely být vymyšleny (možné lépe řečeno přeloženy do “lidčtiny”) lidem pochopitelné příběhy, přirovnání, mýty, mýtické osoby, úkony, liturgie... tedy návody a vysvětlivky k použití.

Stejně jako neodsuzuji návod napsaný v jiném jazyce ke stejnému programu který používám já ale i člověk na druhém konci světa, stejně jako neodsuzuji jiný návod v mém jazyce k jinému programu, který ale může běžet i na mém počítači, Tak neodsuzuji ani  různé názory na vesmír, boha, mimozemšťany… Není myslím jediný důvod k nějakému globálnímu náboženství, globálnímu vymývání mozků.  A jestli je tedy skutečností to, že se na tento svět opětovně inkarnujeme abychom se zde vždy něčemu dalšímu naučili a tak naše duše dosáhli vyšších met vyšších světů, pak jaký smysl by mělo vše sjednotit, srovnat a zarovnat?

Jednou jsem napsal že toužím po jednotě. Ano, ale ne po jednotném dogma. Proto, tvrdím, že jakákoli globalizace, srovnání se do řady, do stáda, je výsledkem onoho vymývání mozků, výsledkem dlouhodobého plánu jak vytvořit z této Země nástroj egoistické moci.

A tak si myslím, že jediné co nás ochrání před ztrátou svých osobností, je stále hledat, zachovat si a žít  pravou lásku ke každému a ke všemu. Ať je to křesťan, muslim, žid, budhista, nevěrec, křovák… respektovat jejich názory pohledy na život, každý se od každého může něco naučit. Jen se nenechat nikým nikdy vypláchnout. Hledejme, nalézejme, diskutujme, laďme se. Svět, Vesmír, Bůh, Energie, Lidé, Život… jsou tak pestří, že je nemůžeme nechat sjednotit do univerzální šedě.