Nedávno jsem zhlédl, záznam předvánočního setkání lidí v pražské vegetariánské restauraci, které mne přivedlo k tomuto zamyšlení nad “problémem” (to slovo není výstižné, není to žádný problém, ale stav... jenže jsme si některá slova tak zažily že neumím použít jiné, což též svědčí o mé malé slovní zásobě) masoužroutů, vegetariánů a duchovna.
Velmi se mi líbilo co jsi řekl slovo Igora Chauna v úvodu toho setkání, kdy vlastně vyjádřil přesně to, co cítím naprosto stejně a to, že není dobré neustále jen do lidí bít argumenty, rozdělovat společnost a útočit na ni agresivními akcemi. Že lze lidem podávat informace, objasňovat věci a být příkladem… zlatá slova!
Přemýšlel jsem o tom, jak to tedy s těmi našimi těly vlastně je. Vlastně jsme vědomí ve zhmotnělé energii. Máme těla k tomu abychom přežili na této planetě v této dimensi. Nechci zde rozvádět onu otázku proč zde máme žít, ale těla nám ten život mají umožnit a jsou tak uzpůsobena aby ve své zranitelnosti přesto přežila v co nejvíce různorodých prostředích a stavech.
Představuji si tělo jako skafandr, nebo dopravní prostředek, který mi nejen slouží, ale o který je třeba se i starat. Jednak jsem s ním spojen tou neviditelnou duchovní strunou, takže duchovní stav ovlivňuje jeho imunitní systém a tedy zdraví, a pak je to přece jen matérie a je nutné jej tak trochu servisovat a doplňovat enegií. Každé tělo má spoustu kontrolních signálů, které nám sdělují v jakém je stavu a jaké má potřeby. Je to dokonalý stroj. Každé vědomí (člověk) se na základě oněch signálů o něho stará, tu lépe tu hůře z nejrůznějších důvodů svého poznání, přesvědčení, víry, domněnek, pomluv, pověr, reklam a podobně a tím zase zpětně ovlivňuje, tedy zvýrazňuje či potlačuje určité signály těla (pocity, chutě, stavy…).
Osobně si myslím, že potřebnou energii pro tělo je možné získat jakoukoli potravou a možná jsou i tací kteří ji umí získat potravou nemateriální. Jde jen o sílu “víry” nebo hloubku poznání či pochopení a úroveň života. Obecně však mám za to, že ten náš tělesný stroj je sestaven jako stroj všezřavý. Tedy dokonale přizpůsobitelný téměř jekémukoliv přirozenému prostředí na Zemi, kde má člověk plnit své životní poslání nebo prožití. Proto si myslím, že v této dnešní “moderní” společnosti (a úmyslně nepíšu vyspělé protože jsem stále více přesvědčen že tato společnost nevyspívá ale hroutí se) je vlastně jedno zda se krmíme masem nebo rostlinami. Spíše jde o to jak jsou tyto zdroje potřebné energie získávány.
Ideální stav by byl symbiotický stav člověka s “matkou” zemí. Tedy spotřebovávat a využívat pouze přesně to, co je nezbytně nutné k udržení tělesného života po nezbytně nutnou dobu, na určeném místě.
Ale k tomu v dnešním stavu společnosti nemáme dostatečný duchovní potenciál! Vše je zaměřeno na matérii, zisk, hospodářský růst.
Jsem zhnusen tím, co se děje ve velkochovech, na jatkách, ale stejně tak jsem pohoršen tím jak se drancuje půda velkopěstitelskými projekty, velké širé lány jak pro krmení do velkochovů tak pro krmení lidí. Jsem zoškliven devastací země a hlavně životně důležité vody odpadem z chlévů a jatek, ale stejně tak umělým hnojemím polí a velkozahrad a výrobci hnojiv, bez kterých by asi již naše vyžilá půda snad již ani nerodila. Kde je východisko z toho, aby jedno zlo nepřerostlo ve zlo druhé, aby omezením či úplným odstraněním masa z jídelníčku v této chvíli nevznikl problém jiný? Ale myslím že onen problém je jednak v kvantitě a jednak v přístupu lidí potažmo v jejich duchovní vyspělosti.
V podstatě osobně vůbec nevidím nic špatného na chovu hospodářských zvířat na biofarmách, v rodinném hospodářství, kde vztahy zvíře-člověk byly (jsou) úzce provázané, kde se zvíře nestresuje a má jakési zvýhodněné postavení “nejdřív zvířata potom hospodář...”, podobně tomu tak bývalo ve vztahu člověk-lovec / lovené zvíře, úcta k ulovenému kusu a poděkování bylo vždy významnou součástí lovu. Ale lovu pro potřebu! Žádný kmen lovců nezdevastuje svá loviště jen proto, že to baví pár jedinců. Ale také ne zasahuje do přirozené rovnováhy přírody umělím chováním jen některých druhů a ostatní zabíjet jako škodnou. (Komu dělají škodu druhy predátorů zajišťující zdraví a prosperitu ostatních zvířat?) Tak tomu však není v moderní společnosti. Jak jsem napsal obdobně výše: jde hlavně o žebříček osobních hodnot souvisejících s duchovní a morální vyspělostí.
Ale je to samozřejmě jen můj pohled na věc, moje zkušenost, moje úroveň poznání a moje část cesty. Je jasné, že každá záležitost lze nahlížet z mnoha úhlů. Nechci se tu příliš odvolávat na Bibli neb je to pouze jeden z mnoha návodů k životu pro určité společenství lidí. Dle ní, původní záměr byl jíst jen byliny a ovoce, ale to bylo v Ráji (viz 1 kniha Mojžíšova 1. kap. verš 29). Však po vyhnání se to změnilo, Abel se stal pastevcem ovci, ale není řečeno že by je jedl, vlastně až po potopě Bůh dal jasně Noemovi k potravě vše živé (viz 1. Mojž. kap. 9. verš 3). Napadá mne tedy otázka: PROČ? Co se změnilo? V Edenu stačilo tělu veganství, po potopě, nebo možná si myslím už po vyhnání, však už ne? Vše má nějaký důvod.
Dnešní společnost nás pohlcuje sama sebou a zdá se, že není ze spárů úniku. Proto chápu a cením si všech lidí, kteří se snaží o takový únik, vytržení se z toho co nechtějí co necítí. Myslím, že je miliony lidí na světě, kteří tuší, vědí, cítí že to, jak se kamsi společně řítíme je cesta do slepé uličky. (Anebo k řešení? Je třeba dopadnout na dno a znovu se odrazit od nuly? Očistit se od marasmu a začít budovat na jiné úrovni?) Neexistuje nekonečný blahobyt, nekonečný hospodářský růst… lidé vědí, tuší, věří, že je nutné vrátit se někam zpět na začátek, ale na začátek čeho? Kam zpět? Otázky přinášejí dílčí odpovědi a ony opět vzbuzují jen další otázky. Není konce ani začátku…
Lidé tuší, (a asi stále více), že je třeba žít v souladu s přírodou. A tak vznikají spolky na ochranu zvířat, na záchranu pralesů, ekosystémů, vegetariáni, vegani, spolky na obnovu tradic, národních zvyků, lidé sebe sama hledají mezi divochy, indiány, ve studiu prastarých národů… to vše je skvělé! Je to známka touhy po poznání, je to projev touhy po duchovním růstu, obnově spojení s přirozeností. Ale kam až se toužíme navrátit? Myslím, že ty veškeré touhy jsou jen různými obrazy touhy po "domově". Po onom domově, který není z tohoto světa, jakémsi “Ráji”. Tam směřujeme a tam se těšíme, aniž by to mnozí věděli či jiní přiznaly.
Pro mne tedy není v tuto chvíli důležité čím mé tělo získává energii, je pro mne důležitější aby ta energie byla pokud možno “čistá” v souladu s přírodními zákony. Je to však v dnešní supermárketové superdobě ještě možné?
Každý by měl jednat dle svého vědomí a svědomí. Bez předsudků, zášti a násilí. Není možné nikoho obracet zbraní, bičíkem dogmat či ani injekcemi narůžovělých slov. Vlastní příklad a tolerance, vzájemná snášenlivost, to by měly být “argumenty”.
