Hledám jednotu, ne rozdělení!
Vše má jen jeden základ. Je jen jedna Víra jedna Pravda je jen jedna Láska. Co záleží na tom, jestli jsem Křesťan katolík, křesťan protestant, pravoslavný, muslim, buddhista, bráhman, vyznavač Vesmírné energie. Co na tom, že každý používá jiná slova, jiné pojmenování toho Jednoho, že jeden se modlí jiný medituje a další rozmlouvá. Vše je jedno, pokud to přináší mír, lásku a dobro pro ty druhé a vede to k cestě poznání, prozření a sjednocení.
Ne náboženství jsou zlá a špatná, ale lidé, kteří je deformovali, zneužili pro svá mocenská postavení, pro svůj zisk a svádění právě od sjednocení všech. Lidé, kteří víru překovali z nástroje duchovní cesty na zbraň duchovní záhuby. Víra má sloužit člověku, ne člověk víře.
Proč bych já měl číst knihu v jiném jazyce, když tatáž je napsána v jazyce mém, abych ji rozuměl. Proč bych se měl nutit přijímat za svou kulturu někoho jiného, když všude kolem je kultura srozumitelná mě. Stejně tak je to s náboženstvím – každá kultura, etnikum, společenství a věk má pro své vedení své náboženství vystavěné tak, aby tomu právě oni v tom daném čase a kulturní úrovni rozuměli.
Vše je důmyslně postaveno tak, aby člověk mohl kdekoli a kdykoli být veden cestou za poznáním pravdy a k Lásce, vždy však nezištně a ve vší skromnosti. Ty cesty jsou různé, dlouhé rovné, klikaté i krátké, pro každou je třeba i odpovídající vedení. Každému prospívá něco jiného, každý jde tou svou cestou, každý má svou úroveň porozumění a poznání, každý má svou částečku pravdy, nejsme a nemůžeme být všichni na jedné úrovni. To je nepřirozené.
Nikdo nemá právo ostatním jejich pravdy brát, cokoli jim zakazovat přikazovat a do čehokoli je nutit, nebo je přesvědčovat že ta má cesta je ta pravá a jediná a žádná jiná. „Běžte a kažte evangelium…“, ale svým životem, příkladem ne karabáčem slov. Slova mohou následovat, pokud budou někoho zajímat.
Každý z nás se má co přiučit od kohokoli jiného kolem sebe, stejně tak každý z nás má co předat druhým, byť si to ani nemyslí. Nic není náhoda ani náhodná setkání. Jen neraď, když tě o radu nikdo nežádá, nepřesvědčuj nikdo-li se tě na nic neptá. Žij a miluj, jak nejlépe umíš, obracej se k své víře upřímně a nech tak plynout do sebe a skrze sebe Boha, Energii vesmíru, Matku zemi Vědomí, Jeho, Onoho…
Nehledejme to, co nás rozděluje – to není podstatné, hledejme to, co nás pojí a to je touha po lásce s velkým „L“ a to je také jméno „Jediného nejvyššího“.
Ne víra a vědomí rozděluje, ale slova jména a pojmenování. Věřím, že přijde čas, kdy slova a jména nebudou třeba, vše pochopíme bez nich.
